Expedice Jeseníky 2012
28.8.2012
Pracovně jsme téhle dovolené říkali "Svatební cesta č. 2". Jenže tentokrát jsme vyrazili i s prckama. A za 5 dní jsme všichni pěkně po svých a s plnou zátěží na zádech ušli 51 km... :-)
Expedici jsme zahájili v pondělí 20.8. přípravnou fází, když jsme Regiojetem dojeli do Olomouce a navštívili tetu Petru. V úterý jsme pak i s babičkou vyrazili do ZOO na Kopeček, která nás i tentokrát překvapila - průchozím výběhem pro klokany a například sviště či co to bylo za velké myšičky, ale třeba i novým lanovým cetrem pro děti od 3 do 11 let. Anežka měla trošku obavy hlavně z divočivých větších dětí, ale nakonec oba všude lozili a jezdili na závěrečném vozítku tak, že jsme je ani nemohli odvolat na další cestu. Jediné co zabralo byl slib projížďky elektroautíčky před východem ze ZOO...
Večer jsme se potkali s tetou Janou a Kubou a po večeři v mrakodrapu si (nejen) dětičky užily fontánkové vody...
Ve středu dopoledne po krmení kačenek v Bystřičce a návštěvě tety Ivetky vypukla samotná expedice Jeseníky 2012. Vyrazili jsme vlakem na Ramzovou a odtamtud nás až nahoru na Šerák vyvezla lanovka.
Ubytovali jsme se na právě rekonstruované chatě Jiřího na Šeráku a v nových pokojíčcích se nám moc líbilo. Před večeří jsme se ještě byli projít pod Keprník. Ten den jsme moc neušli, ale i tak to 5 kilometů dalo.
Ve čtvrtek jsme vyrazili ze Šeráku do Jeseníka. Mělo to být 12 kilometrů klesání. Bylo to nakonec trošku víc. Na Bobrovníku jsme v místním rybníku svlažili nožky a doťapali jsme na Penzion Emílie u jesenického nádraží - nádhera, z oken bylo vidět na vláčky! Večer jsme ještě vyrazili na večeři do města. Dámy si v místní velmi slušné restauraci daly jako aperitiv melounové mochito - Anežka nealkoholické. Nakonec jsme tedy ve čtvrtek naťapali rekordních 18 km.
Pátek - dopoledne jsme šli nakrmit kačenky na místním rybníčku, koupit nějakou hračku za včerejší statečnost a tátovi ukázat náměstí - s parádní "novou" fontánou s žabkami a ještěrkami. Máma to tam všude znala, akorát že před těmi XX lety tam pravda některé věci byly - nebyly...
Pak jsme se autobusem svezli nahoru do Lázní Jeseník, kde jsme se potkali s rodinkou Štědroňovic. Šli s námi až k Rumunskému pramenu, ale prameny byly bohužel nějaké vysušené. Pak jsme pokračovali v ťapání směr Česká Ves a hotel Zlatý Chlum. Po ubytování ještě táta s prckama vyrazili na blízký bazén. V místní restauraci si děti kolem večeře krásně pohrály s dětskou kuchyňkou. V pátek jsme si přičetli 8 km.
Sobotu jsme zahájili na dětském hřišti a pak vyrazili na relativně nejtěžší úsek cesty - stoupali jsme na Čertovy kameny, kde jsme si dali oběd, a pak na Zlatý Chlum. A tož nebylo to tak hrozné. Po cestě nás pořád přepadávali loupežníci, co čekali za stromy a zpívali Pod dubem, za dubem... :-) Všichni jsme se byli podívat i nahoře na rozhledně. Pěkně tam fučelo, ale výhled pěkný. :-) Pěkně jsme viděli, co už jsme ušli...
Pak už nás čekala celkem příjemná procházka na Rejvíz.
Dalo to celkem 12 km. Ubytování na bývalé Noskové chatě, dnes Penzion Rejvíz, nás zklamalo - hlavně kvůli lidem, kteří tam právě byli. Jinak jsme spali v dobové části penzionu, což bylo zajímavé, ale možná až moc. :-) Pro příklad tam byly péřové peřiny a polštáře, do pánských sprch se táta přístupovou škvírou ani neprotáhnul, ale jinak jako všechno v dobovém dřevu, to bylo pěkné.
V neděli už na nás čekalo jen Velké mechové jezírko, kiosek u pana Peška, památník obětem 1. světové války, autobus do Jeseníku a vlak do Olomouce. A závěrečných 8 km.
A v pondělí večer nás uvítala Praha...
Celkem jsme tedy ušli skoro neuvěřitelných 51 km s plnou zátěží na zádech - i prckové si nesli batohy se svými věcmi, nic těžkého, ale ani nic lehkého. Dost si nás lidi i fotili, holt jsme byli docela za exoty. .-) Nutno dodat, že jsme za celý týden ani jednou nevytáhnuli pláštěnky - počasí vyšlo báječně. Bylo to prostě bezva a pomalu začneme vymýšlet, co příští rok... :-)